Antarktida je nejméně prozkoumaným místem naší planety – bělostná pustina, která po staletí zůstávala jen prázdným místem na mapách. Přestože ji dnes díky satelitům a expedicím vidíme v celé její mrazivé kráse, to nejzajímavější se neskrývá na jejím povrchu, ale pod ním. Pod kilometry věčného ledu se totiž rozkládá svět, který vypadá spíše jako z jiného světa než z naší Země.
Pokud se odvážíte nahlédnout pod pokličku tohoto ledového kontinentu, zjistíte, že Antarktida je mnohem víc než jen obrovská zásoba zmrzlé vody.
Svět tekutých jezer a zapomenutých pohoří
Kdybychom mohli jedním mávnutím proutku odstranit všechen antarktický led, spatřili bychom dramatickou krajinu plnou kontrastů. Pod ledovým krunýřem se skrývá rozsáhlý systém více než 400 subglaciálních jezer. Tím nejznámějším je jezero Vostok, které je velikostí srovnatelné s Ontariem a zůstalo izolované od atmosféry po miliony let. Vědci věří, že v těchto vodách by se mohly vyskytovat mikroorganismy, které se vyvíjely zcela nezávisle na zbytku světa.
Kromě jezer Antarktida skrývá i obrovské horské masivy. Gamburcevovo pohoří, skryté hluboko pod ledem, má vrcholy dosahující výšky kolem 3 000 metrů a rozlohou připomíná Alpy. Je fascinující, že o existenci takto masivního pohoří jsme neměli až do poloviny minulého století ani tušení.
Život v mrazivém extrému: Kdo jsou obyvatelé?
Život na povrchu Antarktidy je vyhrazen jen těm nejodolnějším. Kromě známých tučňáků, tuleňů a mořských ptáků, kteří obývají pobřežní oblasti, je vnitrozemí v podstatě biologickou pouští. Přesto zde život existuje – jen ho neuvidíte pouhým okem. V ledu a pod ním prosperují extrémofilní bakterie, které se naučily přežít v naprosté tmě, extrémním tlaku a teplotách hluboko pod bodem mrazu.
Pro člověka je život na Antarktidě zkouškou vůle. Na kontinentu není žádné trvalé osídlení, pouze vědecké stanice, které připomínají spíše základny na Marsu. V létě zde pobývá kolem 5 000 lidí, v zimě se tento počet smrskne na necelou tisícovku. Život na stanicích, jako je americká Amundsen-Scott přímo na jižním pólu, znamená měsíce v naprosté tmě, izolaci od okolního světa a boj s teplotami, které mohou klesnout až k -80 °C.
Brána do minulosti i budoucnosti
Antarktida funguje jako největší archiv historie naší planety. V ledovém jádru jsou zachyceny bublinky vzduchu staré stovky tisíc let, které nám přesně říkají, jak vypadala atmosféra v dobách dávno minulých. Studium tohoto ledu je klíčem k pochopení klimatických změn, které nás čekají.
Zároveň je Antarktida nejlepším místem na Zemi pro hledání meteoritů. Na bílém povrchu jsou černé kameny z vesmíru skvěle vidět a ledový příkrov je udržuje v dokonalém stavu po tisíciletí. Právě zde byly nalezeny vzorky, které nám pomohly pochopit historii Marsu i vznik sluneční soustavy.
Časovaná bomba, nebo stabilní obří?
Největší otázkou dnešních dní zůstává stabilita antarktických ledovců. Západní Antarktida je považována za zranitelnější, protože její led spočívá na podloží, které je pod úrovní mořské hladiny. Kdyby všechen led na tomto kontinentu roztál, hladina světového oceánu by stoupla o zhruba 60 metrů. To je důvod, proč vědci z celého světa upírají své zraky právě k tomuto tichému obrovi.
