Kubismus, avantgardní umělecký směr, který vznikl na počátku 20. století, představoval radikální zlom v umělecké tvorbě. Zakladatelé kubismu, Pablo Picasso a Georges Braque, odmítali tradiční perspektivu a způsob zobrazení reality. Kubismus představoval zcela nový způsob prezentace objektů a scén, který rozšířil hranice uměleckého vyjádření.
Hlavní myšlenkou kubismu bylo zobrazení objektů z různých úhlů a pohledů najednou, což představovalo odchod od tradiční perspektivy. Kubisté rozdělovali objekty na jednotlivé části a zkoumali jejich vztahy a propojení. Tímto způsobem vytvářeli nové kompozice a struktury. Kubismus se často pohyboval na pomezí abstrakce a figurativního zobrazení.
Kubismus měl výrazný vliv na další umělecké směry, jako byl dadaismus, surrealismus a symbolismus. Dadaismus, který vznikl během první světové války, představoval reakci na násilí a konvence doby. Umělci dadaismu odmítali tradiční umělecké hodnoty a používali humor, absurditu a provokaci k vyjádření svých názorů.
Surrealismus, další umělecký směr, který vycházel z kubismu a dadaismu, se zaměřoval na prozkoumání podvědomí, snů a imaginace. Surrealisté se snažili spojit realitu s fantazií a vytvářet nové, nečekané spojení mezi objekty a scénami.
Symbolismus, směr, který se objevil již koncem 19. století, ale který byl také ovlivněn kubismem, se zaměřoval na významy a symboly za různými objekty a scénami. Symbolisté hledali hlubší, duchovní smysl ve světě a používali symboly k vyjádření svých myšlenek a emocí.
V závěru lze konstatovat, že kubismus položil základ pro další umělecké směry, jako jsou dadaismus, surrealismus a symbolismus. Dadaismus vznikl jako reakce na hrůzy první světové války a odmítal tradiční umělecké konvence, zatímco surrealismus se zaměřoval na propojení mezi snovou a reálnou sférou a symbolismus na významové hledisko uměleckého díla. Všechny tyto směry sdílejí dědictví kubismu v hledání nových způsobů zobrazení reality a rozšíření hranic uměleckého vyjádření.
