Podle občanského zákoníku, je spotřebitel osoba, která osobu, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti
Na to, aby vše probíhalo podle zákona, dohlíží v České republice Česká obchodní inspekce. Toto upravuje zákon České národní rady o České obchodní inspekci, který říká: Česká obchodní inspekce kontroluje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboží na vnitřní trh, poskytující služby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu, poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující tržiště (tržnice). (dále jen „kontrolované osoby“), pokud podle zvláštních právních předpisů nevykonává dozor jiný správní úřad, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 7b).
Česká obchodní inspekce však není jedinou institucí, která dohlíží na dodržování práv spotřebitele. Další institucí, která je tímto zákonem pověřena je Česká národní banka. V rámci svých pravomocí ČNB přijímá podněty, stížnosti a upozornění. Česká národní banka vykonává dohled nad dodržováním těchto pravidel:
- Dodržování zákazu používání nekalých obchodních praktik.
- Dodržování zákazu diskriminace spotřebitele.
- Dodržování povinností a pravidel pro informování o ceně služeb a způsobu jejich stanovení
- Dodržování povinností stanovených občanským zákoníkem pro uzavírání smluv o finančních službách uzavíraných na dálku
Základy moderní ochrany spotřebitele můžeme datovat do roku 1962, přesněji dne 15.3. 1962, kdy americký prezident J.F. Kennedy pronesl v Kongresu řeč týkající se právě ochraně spotřebitele. V této řeči vytyčil čtyři hlavní body:
1. právo na ochranu bezpečnosti – tedy právo být chráněn před nákupy zboží, které představuje zdravotní či bezpečnostní rizika.
2. právo být informován – tedy právo být chráněn před podvodnými, klamavými či hrubě zavádějícími informacemi či reklamou, balením výrobku či jinými praktikami, a právo na poskytnutí informací, jeņ spotřebiteli umožní informovaný výběr.
3. právo na výběr – tedy právo přístupu k úplné nabídce zboží a služeb za přijatelné ceny a v odpovídající kvalitě.
4. právo být slyšen – tedy právo na zohlednění názorů spotřebitelů při formulování a provádění vládní politiky
