Podnikání v Česku už dávno není jen mužská záležitost. Ženy vstupují do byznysu stále sebevědoměji a jejich firmy rostou stejně rychle jako ty mužské. Když se ale člověk podívá blíž, objeví zajímavé rozdíly v tom, jak oba přístupy fungují. Ne proto, že by jeden byl lepší. Spíš proto, že každý stojí na jiném způsobu uvažování.
Rozhodování a riziko
Tady se odlišnosti ukážou snad nejrychleji. Muži mají tendenci jednat rychle. Když přijde nějaká příležitost, často do ní jdou okamžitě. Nezřídka stačí pár dní a už mají rozjetý nový projekt, protože jednoduše cítí, že by to „mohlo vyjít“. Takový postup bývá výhodou hlavně v prostředí, kde rychlost rozhoduje o tom, kdo uspěje a kdo jen sleduje konkurenci. Jenže spolu s odvahou jde ruku v ruce i vyšší riziko toho, že některé nápady jednoduše nevyjdou.
Ženy volí přístup jiný. Spíš než okamžitý skok do neznáma potřebují mít v ruce dost informací. Projdou si trh, vytvoří detailní plán a promyslí si možnosti, kdyby se situace vyvíjela nečekaně. Na první pohled to působí pomaleji, ale v praxi to má jednu velkou výhodu. Firmy vedené ženami mívají často stabilní základ a méně krizových momentů. Je to logický důsledek důkladnější přípravy.
Podobné rozdíly se ukazují i v jednání o financích. Muži se obvykle nebojí požádat o vyšší částku, i když projekt ještě není úplně pevně postavený na nohou. Ženy se drží spíše toho, co nutně potřebují, a než zvolí řešení jako půjčka pro podnikatele, přemýšlejí o splátkách i v horších časech. Nejde o odvahu nebo její nedostatek, ale o rozdílný přístup k riziku.
Styl vedení a komunikace
Také v řízení týmů jsou rozdíly patrné stejně silně. Muži inklinují k hierarchickému pojetí vedení – mají jasně danou roli šéfa, nastavují pravidla a rozhodují rychle. Tenhle přístup funguje zejména v situacích, kdy je třeba jednat rozhodně a bez zbytečných průtahů.
Ženy volí častěji kolaborativní model. Zajímají se o názor kolegů, diskutují o možnostech a hledají řešení, která dávají smysl většině. Někdy to může vyvolávat dojem zdlouhavosti, ale praxe ukazuje, že zaměstnanci se díky tomu cítí víc zapojení a spokojenější. Pokud má člověk pocit, že jeho hlas je slyšet, pracuje prostě jinak.
Rozdíly se projevují i v komunikaci s klienty. Ženy kladou větší důraz na vztahy a detaily a chtějí, aby se obě strany cítily komfortně. Muži bývají přímočařejší, obvykle chtějí problém vyřešit co nejrychleji a jít dál. Ani jedno není špatně, jen se to hodí do jiných situací.
Přístup k financování
Financování je kapitola sama pro sebe. Ženy průměrně začínají podnikat s menším objemem finančních prostředků. Nejde jen o statistiky příjmů, často za tím stojí i obezřetnější přístup k zadlužování. Ženy přemýšlejí nad tím, jak by zvládaly splácet, kdyby se situace zhoršila, a raději si půjčí méně nebo vůbec nic. Pokud už žádají o externí podporu, často jako první zvažují rodinu, vlastní úspory nebo jiné nízkorizikové možnosti.
Muži jsou v tomhle ohledu odvážnější. Pokud uvidí potenciál růstu, běžně sáhnou po nástrojích jako podnikatelský úvěr. Riskují víc, ale rychlost, s jakou dokážou firmu posunout, může být vyšší.
Je ale fér dodat, že ženy nemají při jednání s investory vždy rovné podmínky. I když data neukazují, že by jejich projekty byly méně úspěšné, získávají podporu hůře. V posledních letech však vznikají specializované programy a fondy, které se snaží tyto nerovnosti narovnat.
Odvětví a zaměření podnikání
Když se podíváme na to, v jakých oborech muži a ženy podnikají, dá se vystopovat vliv společnosti i výchovy. Ženy častěji zakládají firmy v oblasti služeb jako je vzdělávání, péče, kreativní práce, poradenství. Muži zase převažují v technických sektorech, jako je IT, průmysl nebo stavebnictví.
Není to ale dané „biologií“, jako spíš tím, jak jsou lidé od malička vedení. A právě proto je fascinující sledovat, co se stane, když žena vstoupí do tradičně mužského oboru. Často přináší jiný pohled, díky kterému může být její firma mimořádně úspěšná. Stejně tak muži v typicky „ženských“ oborech dokážou nabídnout perspektivu, která obor posune.
Rovnováha mezi prací a osobním životem
Tohle je oblast, kde jsou rozdíly nejcitelnější. Ženy, především ty s dětmi, častěji řeší, jak skloubit podnikání s rodinou. Hledají flexibilnější modely, chtějí mít možnost přizpůsobit pracovní dobu a vyhnout se extrémnímu přetížení. Když se této rovnováhy nedaří dosáhnout, ženy to prožívají intenzivněji a mívají pocit, že nestíhají ani jedno.
Muži mají tendenci dávat přednost růstu firmy před osobním pohodlím a jsou ochotní pracovat šedesát hodin týdně, pokud cítí, že to má smysl. Méně často řeší pocit viny. Ano, společnost na ně v tomhle ohledu klade jiná očekávání.
Co si z toho odnést?
Rozdíly existují a pravděpodobně vždy existovat budou. Neznamená to ale, že jeden styl je lepší. V mnoha firmách se dá najít kombinace obou přístupů – odvaha a razance společně s pečlivostí a realistickým plánem. A právě tahle kombinace mívá nejlepší výsledky.
Možná bychom si z toho měli odnést jediné. Není důležité, zda podniká žena nebo muž. Podstatné je, jestli dokáže postavit firmu, která funguje, roste a přináší smysl i stabilitu. A pokud se oba styly dokážou navzájem inspirovat, může to být pro podnikání jen dobře.
